Rozhovor
The collie is my dog‘s life.
The agility is my sport.
That‘s why I do agility with the collies!
Cecilia Esposito
Ceciliu mnozí znáte z Facebooku. Dnes, kdy pro svět internetu neexistují hranice, se s námi tato sympatická italka dělí o své úspěchy v agility, sdílí s námi svá videa z tréninků i ze závodů a my mnohdy nestačíme žasnout. Proto nás napadlo se Cecilie zeptat na několik otázek týkajících se, jak jinak, sportu s dlouhosrstou kolií.
Jak dlouho se věnuješ agility a s kolika psy a jakými plemeny jsi během té doby běhala?
Agility jsem začala dělat v roce 2001, ale tento sport jsem si zamilovala už na začátku 90. let, kdy začal být v Itálii populární. První pes, se kterým jsem začínala, byl pes mé mamky, fenka airdale teriéra: Ginger Peppermint „Brandy“. Moje mamka a já jsme vždycky měly dlouhosrsté kolie: první byla zlatá fenka Lester, která neměla průkaz původu, ale byla výjimečná. Po celé mé dětství byla mým nejlepším přítelem!
Když Lester zemřela, pochopili jsme, že nemůžeme žít bez psa, nebo lépe bez kolie! A tak přišla Almond. Byla už rok stará, když jsme si ji vzali a byla skvělým psem. Měla rodokmen a její chovatel chtěl od ní vrh. Tak se v našem domě narodilo 6 štěňátek. Rozhodli jsme se, že si dvě štěňátka necháme: Linu a Bear. Neměly tak dobrou povahu, jako jejich matka, ale po více jak 14 let se těšily dobrému zdraví. Moc jsme je milovali. Když Almond zemřela, chtěl můj otec airdale teriéra, no a tak k nám přišla Brendy. S Brandy nám šlo agility velmi dobře. Byla to silná osobnost, což nebylo snadné pro někoho, kdo byl zvyklý na kolie!
Když jsme byli připraveni na naše první závody, objevily se u Brandy problémy s jednou přední tlapou. A to byl pro ní konec agility...
Mezitím jsem na konci roku 2001, adoptovala kokršpaněla z útulku. Jmenoval se Terence. Byl to velmi nervózní pes s nepevnou povahou. Agility jsem s ním cvičila asi 7 měsíců, ale když jsem si uvědomila, že je to jen stres, skončila jsem. Terence zůstal se mnou až do listopadu 2012 (kdy umřel na selhání ledvin), a žil jako domácí pes.
Můj trenér Daniel mi řekl, že mám smůlu, já jsem milovala agility a nevzdala jsem to... Začala jsem pracovat s May, trikolorní fenkou border kolie. May žila v rodině, ale nepracovala. Chodila jsem ji venčit. Strávila jsem s ní tolik času. Byl mezi námi dobrý vztah a tak jsem se rozhodla ji trénovat. Na agility jsem jí brala dvakrát týdně a pak jsme spolu chodily i běhat.
Na agility závodech jsme debutovaly v říjnu 2004. A hned v prvním běhu jsme získaly čistý běh v agility. Měla jsem velkou radost!
Ale můj sen byl běhat agility s mým vlastním psem a tím vlastním psem musela být kolie! Takže když mi zavolala kamarádka, chovatelka, že má štěně vhodné pro agility, neváhala jsem.
A Yuki přišla do mého života. Byl leden 2005.
S Yuki a jsem začala závodit v lednu 2007. Přineslo to mnoho těžkých chvil, mnoho slz a tolik frustrace. Ale i hodně radosti a hodně spokojenosti: 24 umístění v A2, a pak složení A3 zkoušky v lednu 2013.
Yuki mě naučila, že když se snažíte dosáhnout cíle, je pak vaše spokojenost obrovská. Naučila mě klidu a trpělivosti. Donutila mne si uvědomit, že pokud budete pracovat dobře, možná ne hned, ale dříve nebo později, se dostaví výsledky. Pokud jsem dobrý trenér, a myslím, že jsem, je to díky ní.
Když bylo Yuki 5 let, rozhodla jsem se, že chci mít další kolii pro život a agility. Tentokrát jsem věděla na co se zaměřit při hledání mého „vysněného štěněte“.
A jak víte, z Finska přišla Elora.
Elora odstartovala svoji závodní kariéru v květnu 2011, v 18-ti měsících věku v Beginner class (od roku 2010 jsou v Itálii 4 třídy agility). Ve třech závodech splnila přestup do A1. V A2 zatím absolvovala 4 závody s jedním umístěním na předních pozicích. Během dvanácti měsíců závodění stála Elora jedenáctkrát na stupních vítězů....
Proč běháš agility s dlouhosrstou kolií, když nepatří mezi typická plemena v agility?
Toto je velmi dobrá otázka. Nemyslím si, že by existovala plemena pro agility. Pro mne agility znamená zábavu a sportovní vyžití s vaším psem. Čistokrevný pes, nebo kříženec, pomalý, nebo rychlý, je to jedno! Jenom pes a majitel, kteří si společně užívají zábavu! Nemám ráda lidi, kteří si vybírají psy jako nástroj pro splnění jejich ambicí v agility či sportovních kláních. Pro mne je pes životní partner, přítel, který je vždy se mnou: na vycházkách, v horách, u moře, v restauraci... Sport je jen třešnička na dortu! Nevím, jaká je situace v České Republice, ale v Itálii jsou nejužívanějším, a trenéry nejvíce podporovaným plemenem v agility border kolie. „Pokud chceš dělat agility, pořiď si border kolii.“ Ale border kolie, nebo malinois, nejsou vhodní pro každého. Stále více a více vidím tyto psy nervózní, frustrované a agresivní, tak, že během závodu ventilují svoji frustraci tím, že si dělají, co se jim zachce. Nevěnují pozornost svým handlerům, kteří často nejsou schopni ovládat psa s tak vysokým temperamentem.
Dělám agility s kolií, protože miluji kolie. Jsem s nimi ráda. Miluji jejich univerzálnost a diskrétnost. Jsou schopni vám v tréninku i na závodech dát vše a zůstat tiše doma, když to potřebujete.
Nechci psa na sport. Chci psa – společníka. Se svými psy dělám spoustu věcí. Agility je jen jednou z nich.
Kolie je můj životní pes. Agility je můj sport. Proto dělám agility s koliemi!
Všichni obdivujeme tebe s Elorou při agility. Jste opravdu úžasný tým. Rychlost Elory je nevídaná. Je taková od narození nebo jsi k jejímu drivu hodně přispěla ty? Na videích vypadá, že by běhala klidně nonstop a motivace je u ní snadná. Je to tak?
Tak toto je také velmi dobrá otázka.
Ráda bych řekla, že Elora je taková, jaká je, díky mne, ale nebyla by to pravda. Elora taková je z podstaty: rychlá a silná, se spoustou odvahy a beze strachu. Když s ní cvičíte a závodíte, dává vám 150%, nešetří se. Pamatuji si, když poprvé přišla do mojí agilitní školy. Nikdy předtím neviděla agility překážky. S Waltrem jsme přemísťovali tunely a ona probíhala tunely během jejich stěhování. Šílené! Občas si myslím, že má práci zakódovanou v DNA, hlavně agility.
Potom si samozřejmě že jsem se snažila s ní udělat co nejlepší práci. Hodně socializace, cvičení v koncentraci, soustředění se na mě, postupný a stabilní přístup k práci. A pak mi pomáhal můj trenér Daniel (Má více než 20 let zkušeností jako trenér agility). Protože když máte nadějného psa, musíte si být jisti, nepromarnit ho. Nebylo to snadná cesta, ale myslím, že nyní si dobře rozumíme. Vynikající je to na tréninku, na závodech to není ještě dokonalé kvůli mně: jsem tak nervózní!
Jaký je rozdíl v povaze a přístupu ke sportu mezi Yuky a Elorou?
Nejprve musím říct, že mezi Yuki a Elorou je velký rozdíl v chovatelském záměru. Yuki pochází z Italské a Anglické výstavní linie. Exteriérově je přesně ten typ kolií, který se mi líbí: fenka, nepříliš malá s nádhernou hustou srstí (ale ne moc huňatou), s dobrou hřbetní linií, nádhernou typickou hlavou a krásným pohybem. Yuki je fantastická v trysku. Navzdory svému věku, skoro devíti letům, má úžasnou pružnost a je vždy krásné ji vidět běžet.
Její největší vadou je rozhodně charakter. Je velmi opatrná a plachá ve styku s cizími lidmi. Nemá ráda uzavřené a přeplněné prostory a bojí se kluzkých povrchů. Nemůžete s ní soutěžit na halových agility závodech, pokud je povrchem umělá tráva. Navíc se bojí i hlasitých zvuků: střelby, ohňostroje a hromobití.
Všechny tyto nejistoty a obavy způsobují, že když pracuje (ať už na tréninku, nebo na závodech) nedává do toho nikdy vše. Toto její omezení bylo pro mne velmi těžké přijmout. Bylo smutné vidět, že by mohla dát 150%, ale pak v závodě běhá na 70%... Ale postupem času jsem se naučila přijímat tuto její část, čímž se věci zlepšily. Yuki je pro mě „neúplný“ pes: Má vysoký temperament, který ji činí všestrannou
a snadno cvičitelnou, ale není tak pevná v povaze...
Díky tomu je velice obtížné s ní pracovat, pokud není v absolutní pohodě.
Elora se narodila ze skutečného chovatelského záměru, jehož cílem bylo vytvořit psy vhodné pro práci. Elora není zásadně jiná, než Yuki, ale je psychicky silnější. Když Yuki běží rychle, Elora je mnohem rychlejší. Roky skandinávského výběru prostřednictvím mentálních testů udělaly ji a její rodinu psychicky odolnou a sebevědomou.
Při práci je Elora nezastavitelná. Právě teď má zraněnou packu, protože vyskakovala v plné rychlosti z metra a strhla si drápek. Přesto nechtěla přestat pracovat!
Elora nemá problém s lidmi a s prostředím: vždy se cítí v bezpečí a v pohodě. Pokud je hodně rozrušená když chce závodit, nebo trénovat, tak hodně štěká. To je snad její největší chyba.
Proč jsi se rozhodla právě pro dlouhosrstou kolii z finského chovu? Jak jsi se o tomto typu kolií dozvěděla?
Když jsem se rozhodla pro další kolii, zkoušela jsem po dva roky najít v Evropě chov s vyrovnanými psy bez strachu, vhodnými pro sporty. Nikdy jsem si nemyslela, že je kolie pes jen pro výstavy, ale ve většině zemí je. Naštěstí ne všude.
Nejprve jsem studovala německé pracovní linie. Mám skutečně ráda jejich psy. Potom jsem našla pár chovatelských stanic ve Finsku. Viděla jsem videa jejich psů při práci a během mentálních testů.
A rozhodla jsem se.
Myslím, že pokud by se změnila poptávka, že se lidé budou ptát po aktivních a temperamentních psech vhodných na sport, mohlo by to změnit kritéria chovu. Nebo aspoň doufám...
Co soudíš o úrovni dlouhosrstých kolií v agility ve světě? Máš o nich přehled?
Jak jsem již řekla, myslím, že kolie můžou být velmi dobrými pracovními psy. Viděla jsem videa aktivních kolií v agility ze Švýcarska, Dánska, Švédska, České republiky, Maďarska, Ruska, Ameriky a dokonce i tady v Itálii jsou některé opravdu kvalitní... Ale myslím si, že chybí opravdový chovatelský plán zaměřený na chov pracovních kolií.
Jen v některých případech jsem viděla agility jako část pracovní linie. Většinu jedinců vlastní opravdoví milovníci kolií a agility, kteří udělali ve sportu s koliemi tu nejlepší práci. Často studuji linii těchto psů a v rodokmenu nemají žádné další jedince využívané ve sportu.
To je důvod, proč říkám, že není chovatelský záměr. Když chcete mít border kolii nebo malinoise na agility, víte jistě koho se zeptat. Ale když chcete najít někoho s koliemi, je to mnohem obtížnější. V Itálii například není pracovní chovatelská stanice kolií. Když hledáte pozorně, můžete najít kolii jako je moje Yuki, ale musíte mít velké štěstí.
Skandinávská pravidla chovu zabraňují opravdovému oddělení mezi pracovními a výstavními koliemi. Aby se zde mohl pes stát šampionem musí mít výsledky v trialu (nebo v obedienci či agility) nebo složit povahový test. Proto si myslím, že jejich psi jsou tak dobří.
Čeho by jsi chtěla v agility dosáhnout?
Nyní je mým cílem získat další dva body v A2 a tím splnit přestup do A3! Pokud se tak stane, možná se zúčastníme výběrových závodů pro Agility European Open... Ale možná jsem snílek...
Jaké je tvé postavení v agility v Itálii? Nepřesvědčovali tě někdy aby sis pořídila raději border kolii?
Doufám, že vás moc nezklamu, ale nemám žádnou „roli“ v Italském agility. Jsem sice bojovník, ale nejsem závislá na závodech. Závodíme obvykle jednou, či dvakrát do měsíce. Již 6 let vedu vlastní maličkou školu agility a beru s sebou na závody své žáky, které vedu několik let s velmi dobrými výsledky.
Milujeme agility a občas se účastníme závodů, ale závodění není naším hlavním cílem. Pro nás je mnohem důležitější být s našimi psy a užívat si s nimi plno zábavy. Moje agilitní škola je jako já: trochu neobvyklá. Trénuji okolo 20-ti psů, kteří již závodí, a mám zde jen dvě border kolie! :-D
Ano, v minulosti se mi to stalo. V prvním kurzu, který jsem navštěvovala. Trénovala jsem tenkrát s Brandy a trenér mi řekl: „Nyní, pokud chceš dělat agility a být dobrým trenérem, měla by sis pořídit skutečného psa, borderku.“ :(((
O mnoho let později se mě můj trenér Daniel pokusil přesvědčit, abych si pořídila australského ovčáka namísto dlouhosrsté kolie. Ale nyní je na mne, na Yuki a hlavně na Eloru, velmi hrdý!
Máš v agility nějaké vzory? Znáš nějaké významné české agility týmy?
Ano, samozřejmě, obdivuji mnohé agility závodníky. Tady v Itálii, mám především ráda závodníky, kteří neběhají jen s border koliemi.
Můj trenér Daniel Bertino (IMCA INDIVIDUAL WINNER 2005 s jeho kelpií),
Nicola Giraudi
(WAC in 2011 s jeho Jack Russell teriérem),
další členové italského agility týmu:
Marzia Quinzio, Veronique Toniolo a Massimo Bascialla s jejich šeltiemi
Vittorio Papavero a jeho belgický ovčák
Z dalších italských závodníků, kteří běhají s border kolií se mi skutečně líbí Irene Unkauf.
Z ciziny se mi skutečně líbí Jenny Damm, Lisa Frick, Janita Leinonen a Jakko Suoknuuti, Seppo Savikko, Susan Garrett a Silvia Trkman. Z ČR se mi líbí Martina Klimešová a Tereza Králová.
A nejvíce nade všechny skutečně obdivuji Tiina Hasu, Elory chovatelku; a to pro její fantastické výsledky s dlouhosrstými koliemi: odchovala a odběhala Šampiona Finska s pěti dlouhosrstými koliemi! ÚŽASNÉ!!!
Jaký je v Itálii systém přestupů do vyšších tříd agility a jaké podmínky jsou nutné pro splnění agility šampiona?
V Itálii máme v agility 4 třídy:
- Začátečníci
-A1
-A2
-A3
Pro postup ze začátečníků do A1 potřebujete získat třikrát známku výborně. Z A1 do A2 potřebujete získat třikrát známku výborně s čistým během od nejméně dvou různých rozhodčích. Z A2 do A3 potřebujete třikrát známku výborně s čistým během a musíte se umístit na prvních třech místech. Opět nejméně dva různí rozhodčí.
V A3 se můžete zúčastnit Mistrovství Itálie v agility. K tomu se potřebujete umístit na prvních třech místech v součtech: agility + jumping, s dvěma čistými běhy.
V A3 vybere vedoucí týmů nejlepší závodníky pro WAC a EO.
Věnujete se s Elorou i jiným psím sportům?
Jakých úspěchů či zkoušek jste dosud dosáhli?
S Elorou děláme hlavně agility, ale trénujeme i obedienci. Nyní se připravujeme na OB1. Na závodech jsme byli jen jednou, v květnu 2011, v OBZ. Elora získala skvělé body na známku výborně a 3. místo, složila tak přestup do OB1. Také rády zkoušíme různé psí triky, trochu heelwork, ale skutečně jen pro naši zábavu - nevážně!! Elora opravdu ráda pase ovce a složila naše zkoušky vloh ovčáckého psa: TANC, s vysokým počtem bodů, když byla jen 6 měsíců stará. Pasení trénujeme zřídka, protože je to velmi náročné, ale Elora si to skutečně užívá!
